Dnešní deštivé počasí mi připomnělo Azory. Nemám ráda vlhkou zimu, ale miluji déšť. Teplý letní déšť a následně vyčištěný, svěží vzduch hned po dešti. Azory jsou zelený ostrov, takže tady celoročně dost prší. A ty dny, kdy bylo zataženo, mi přišli daleko zajímavější, tajemnější a vyvolávali ve mně pocit, že jsem v nějakém postapokalyptickém filmu. Tentokrát ale v tom, kde nad člověkem vyhrála příroda…
Vysoká vlhkost znamená, že máte velký problém udržet omítky bílé, protože brzy začnou vlhkostí černat. Fasády domů jsou zde tradičně bílé. Je to ale dřina je udržet v hezkém, čistém stavu. Vynecháte každoroční renovaci a už to sousedé poznají. Dokud v domech bydlí lidé, pozná se to. Místa, která ale člověk opustí brzy ztratí svou tvář. Omítky, betony a kameny rovnou zelenají. Netrvanlivé materiály se zřítí a nahradí a proroste je příroda.
Vodní elektrárna
Na jedné z vyznačených turistických cest jsem objevila starou vodní elektrárnu, která bylo od 1904 do 1974 obrovsky důležitá pro distribuci vody po ostrově. Jakmile ji ale nahradily modernější elektrárny, vrátila se do údolí řeky příroda.
Zoo
V udržovaném parku jsem zase narazila na neobvyklou zoologickou zahradu. Pssst, nerušte zvířata…
