Na cestovatelských blozích se množí články o tom, jaký je rozdíl mezi cestovatelem a turistou. Názory se různí. Někdo tvrdí, že posledním opravdovým cestovatelem byl Emil Holub a my všichni jsme už jen turisté. Já zase tvrdím, že cestování je o tom místo prožít a ne ho v rychlosti navštívit a odškrtnout ze seznamu „selfiespotů“.
Ráda bych se s vámi podělila o několik let starou historku, která se postupem času stala zážitkem, na který vzpomínáme. A to je podle mě to, co byste si měli z cestování odnášet. Cestujte zodpovědně a udržitelně, s ohledem na životní prostředí.
„Take memories. Leave only footprints.“
Strastiplná cesta údolím Colca v Peru
Při návštěvě peruánského kaňonu Colca jsme měli trochu smůlu. Zemětřesení několik dní před našim příjezdem zasypalo cesty do kaňonu, takže jsme nejprve mysleli, že i přes zaplacení vstupného do národního parku se do něj ani nedostaneme. Nakonec se na nás ale usmálo štěstí a místní domorodec nám poradil jedinou cestu, kterou se dolů dostaneme. To jsme ještě nevěděli, kolik dobrodružství a smíšených pocitů nás čeká.
Podle místňáka se mělo jednat o 3hodinový výlet. Počáteční euforii z pohybu vystřídala bolest z nekonečné a příkré cesty dolů. Jeden chybný krok stranou nebo drobný sesuv půdy by nás mohl ohrozit. Byli jsme vysušení přímým sluncem a poseti prachem. Zeleně a stínu po cestě bylo jen málo. Malá zelená oáza u řeky dole v kaňonu byla světlem na konci tunelu. Místem, kam se strašně těšíte a zároveň si vysníte, jak je tohle místo dokonalé.
Zdánlivý dojem cestovatelského ráje
Vítejte v ráji, pravil nápis na kameni. A my si tak skutečně připadali, když jsme po třech hodinách svůj ráj dobyli. Zaslouženě i když stále jen v půlce cesty.
Zklamání z toho, že jsou v oáze pouze hotely a my s sebou nemáme ani dostatek peněz na jednu limonádu, nás hodně rychle vrátilo na zem. Najednou jsme pochopili zástupy oslíků, které nás cestou míjely a kteří byli naloženi zavazadly nebo lidmi v bílých kalhotách. Turisté se sem přijeli ubytovat do luxusního hotelu a vykoupat v bazénu (za poplatek)!
Autentické zážitky, které si nekoupíte
Ani výstup zpátky nebyl procházka růžovou zahradou (doslova ani metaforicky). Protože nám cesta trvala dvakrát déle, než jsme mysleli, vraceli jsme se v noci. Vybaveni čelovkami (naštěstí) jsme pomalu stoupali po úzké cestě. Nejsilnějším zážitkem bylo setkání s divokými psy, které jsme slyšeli scházet po této cestě a kterým se tak nemáte, jak vyhnout. Obavy ze střetnutí vystřídala úleva, když se se psy objevil také pán na oslíku. Podotýkám, že za celou dobu v Jižní Americe jsme potkávali pouze psy divoké a nikdy k nikomu nepatřili.
Z naší cesty jsme si odnesli hned několik pocitů. Nejdřív euforii z vidiny dobytí ráje sestupem po nepříjemné cestě. Poté samotné dobytí a prozření. Nakonec strach a odhodlání při stoupání. Co si budou z dovolené pamatovat ti, kteří sjeli na oslíku, vykoupali se v bazénu a pak zase vyjeli nahoru, nebudu odhadovat. Ale rozhodně mohu tvrdit, že jsme si kaňon Colca užili o něco víc… Po nás tam určtitě zůstaly jen stopy v písku. A o tom zodpovědný turismus je.
Travel Kitchen má pro vás cenné rady, jak cestovat, aby vaše svědomí i příroda zůstaly čisté. Chcete poradit? Ozvěte se naší cestovatelské poradně!
Linda Olivová a Travel Kitchen
